Slohové práce o setkání
Zde budou vkládány vaše písemné práce o našem setkání.Doufám,že se vás přidá co nejvíc!!!
1.Zdenda R. starší
Vzbudil jsem se a je to konečně tady.Těšil jsem se na to jako malý kluk.Je něco po poledni,já už mám zbaleno a jen čekám na Vildu až mě vyzvedne.Zajedem pro malýho Růžu a vyrazíme směr Ostružno.Konečně,po roce zas uvidím známé a oblíbené tváře u kterých se stává,že je vidím jen jednou za rok a to právě tam. Hurá,už je tady.jedem.Malýho jsme vyzvedli,ale máme chvilu zpoždění,ale to nevadí.Několik lidiček tam je už od středy a zbytek by měl najet dnes.Těšíme se.Náhle mi zvoní telefon,koukám a ona to Sváta.Co mi asi může chtít,vždyt ví že dojedem až odpoledne no ale beru to.Jednoduchý jak facka,nechtěla slyšet mě,ale zajímalo jí kde se couráme.Vezem totiž pivo a oni tam mají žízen.Pro změnu za chvíly volá i Martin a to samý ho zajímá.Nedočkavci.Však já už na něj taky mám chut,ale vydržím. Myslel jsem,že hned jak dojedem tam jedno loupnu,ale ouha.Martin hned začal dirigovat,jak vše máme vyndat z auta a kam to uložit.Po chvíly jsme se dočkali všichni.Pak jsme šli na večeři,mimochodem mnohem lepší jak vloni,a zpět k Pivní Sudce.Tak nám to pojmenovaly děti,pro které to vlastně pořádáme už čtvrtým rokem,aby se rozloučily s prázdninamy.Pár desítek jich tady je.A to je dobře. Dopoledne jsme se domluvily,že si každá rodinka vyplní sama a odpoledne,že budou pro ratolesti soutěže.V den příjezdu večer na nás čekalo překvapení.Objednaly jsme si vystoupení historického šermu.Bylo to hezké a hlavně děti aspon na chvilu nezlobily a seděly v klidu. V pátek ráno jak jsem psal,jela většina rodin na výlety,ale že mi to už s Růžou v nejbližším okolí známe tak jsme nikam nevyrazily.Naštěstí tam zůstalo dost dětí se kterýma si mohl hrát.No hrát spíš plácat v blátě,protože nám tam dost pršelo a to bohužel celý víkend.Ale jim to očividně nevadilo. Odpoledne jsme se skoro všichni sešli a mohly vypuknout soutěže.Děti se rozdělily do třech družstev a vyrazily.Soutěže vymýšlely rodiče,zřejmě proto aby se jim nenápadně pomstily za školní výsledky.Jinak si nedovedu představit proč by měli chodit na chůdách,namáhat se při přetahování lana,zdolat provazový most,běhat štafetu kolem velkého bazénu,válet pivní sudy(to asi vymysleli tatínkové,aby prázdný měli uplatnění)atd.A hlavně v pátek večer ta strašidelná stezka odvahy.Kde na vás každou chvíly někdo bafne,nebo se nad váma spustí z hůry strašidlo.No mě běhá ještě ted mráz po zádech a myslim si,že ne jenom mě.Ruku na srdce,kdo se nebál.Ještě že na konci byla hodná víla a děti dostaly malou pozornost.Mě nic nedaly a to jsem se doopravdy bál. V sobotu odpoledne se soutěže pomalu schylovaly ke konci.Dokonce i rodiče se zůčastnily.Když dětem skončila soutěž přetahování lana,tak se do toho pustily rodiče.Už nevím jaké bylo rozdělení,ale vím že jsem já soutěžil za chlapy a to dokonce ve vítězném týmu.No holt se umím postavit ke sportu čelem.No a pak se střílelo ze vzduchovky.Jedno kolo odstřílely děti a v druhém jim měli pomoct rodiče.Akorát nechápu proč děti mohly střílet na terč a my dospěláci na takový malilinkatý srdíčka.Já se k nim aspon přiblížil,někteří ne a byly tam i tací kteří se do nich trefily.Nechápu,protože to byly vesměs maminy.No asi mají pro to vlohy,něco nebo někoho trefit.No chlapy do příštího setkání musíme potrénovat. V sobotu navečer bylo vyhlášení výsledků soutěže.Samozřejmě vyhrály všechny družstva.A každé dítě dostalo medaily,diplom a nějakou sladkost.I já dostal medaily.ale nebudu psát za co,to všichni vědí.Dostalo se i na rodiče.Někteří dostávaly vysvědčení,bohužel i já a je mi jasný,že na nějakých předmětech musím pořádně máknout.Mám co dělat. Večer pak byla maškarní diskotéka,ale že opravdu nebylo počasí tak se moc nevydařila,snad příště.Když skončila, tak nás mile překvapil Roman Mikula,který přichystal ohnostroj.Teda aspon mě překvapil,protože jsem to fakt nečekal.A myslím,že nás bylo víc.Romane dík za to. Neděle ráno už byla smutnější.Všichni věděly,že se za chvilu jede domů a moc se nám nechtělo.Děcka dostaly poslední úkol a to namalovat co se jim nejvíce v Ostružnu líbilo.Nebudu to nějak rozepisovat,obrázky jsou na našich stránkách.Pak společné foto a bohužel domů. Letos jsem tam byl po čtvrté i když poprvé nás bylo hodně málo,ale opět jsem si to se svým klukem užil strašně moc a už se těšíma na další.Protože Zdenda bude soutěžit a hrát si s dětma a já zas uvidím známé a oblíbené tváře které vidím jen jednou za rok a to právě v OSTRUŽNĚ.Zdenda Růža
2.Stáňa V.
Vzpomínka na Ostružno
Přišlo léto, čas uhání
a nám se přiblížilo ostružnovské setkání.
Zas se sejdem parta známá,
čekají nás společná rána.
Holky se v chatkách ubytují
a chlapi už u sudu pijí.
Jen se chlapče neopij,
budeš potřebovat trochu sil,
přetahovaná s lanem začala,
to byla ale pořádná mela.
Dětičky si užívají,
spolu si teď všichni hrají,
už se těší na soutěže,
hrát prý budou vsedě, vleže.
A když přišlo stmívání,
tak je chvilka na hraní,
prý pozoruj ukázky,
budeš hádat pohádky,
ale pouze v řeči mimu,
já snad z toho chytnu stíhu,
pak zas blik, ťik, šok a zkrat,
už jen tohle chceme hrát,
sedíme skoro do rána,
je to prima zábava.
Pěší výlet taky dáme,
nohy namasírované máme,
však od západu táhnou mraky,
my abychom táhli taky,
bouřka přišla znenadání,
teď nás už nic nezachrání,
rychle zpátky do autíčka
a šup někam do teplíčka.
A večer ohňostroj krásný,
vzbuzuje v nás plno vášní,
ještě před ním odvahy stezka,
děti prý nejsou žádná béčka,
dělaj machry, rameny zaklátí
a pak si strachy krupnou do gatí.
Nakonec diplomy, medaile
věci domů už si zabalme.
A tak skončil výlet náš,
za rok sejdeme se zas.
autorka je Stáňa
Ostružno 2012 aneb strejdo, udělej kravinu..
Letošní Ostružno bylo ve znamení pěkného počasí, trampolíny, opět soutěží! V loni jsme byli poprvé s milými lidmi na úžasném závěru léta. Nemyslel jsem si, že letos to bude lepší. A bylo. Víc lidí, víc vtipů, lepší chatičky a méně vos. Na jídlo to bylo sice dál, ale zase blíž to bylo ke koupališti. Strašně se tu líbilo i naší dceři Kristýnce. Děti ji mezi sebe přijaly a vše vždy završil strejda Jirka svými kravinamy, na které děti letí. Každé ráno nás strejda Martin budil úžasnou písničkou „vstávejte, vstávejte“, kterou jsem se po návratu marně snažil najít ke stažení na internetu. I na dobrou noc pro nás měl písničku.
Proti loňskému roku, byly ty letošní chatičky o hodně lepší, zmodernizované a to se člověku hned lépe a radostněji bydlí i spí. Například část naší rodiny, tedy já ne, se štítí pavoučků a tady nebyly!!
Celým pobytem nás provázely soutěže, nejenom pro děti. Od klasiky přetahování lanem, kde obě dětská družstva byla velice vyrovnaná, až po přetahování dospělých. Nejprve se zapotili tatínkové, kteří bez rukavic byli ochotni si o lano spálit ruce, aby dětem ukázali jak to mají dělat. Potom se také přetahování zůčastnily maminky, které to teprve ukázaly tatínkům. Všechno „koučoval“ se vztyčenou pravicí Martin a letos s kovbojským kloboukem, jako J.R. Ewing z Dallasu. Chtěli jsme mu nechat zahrát písničku od skupiny Chinaski – Já jsem tady vedoucí, ale nakonec byl nápad spláchnut několika pivy z naraženého soudku.
Letos, oproti loňsku, se konečně vydařil výlet do Vesce u Kosti. Počasí nám přálo a tentokrát jsme auty zajeli přímo na náves k rybníku. Tady měl Martin připravenou sadu hádanek s putováním po filmových místech tohoto okolí. Hned ta první byla jednoduchá: „Ve kterém filmu, jela Máňa kolem tohoto rybníčku?“ Cože? Jaká Máňa? Slečna, paní? Ozvalo se z davu. Ne, podívalo se většina dospělých i dětí s vrtěním hlavy na sebe. Přeci Máňa, hasičská stříkačka. Děti se začaly překřikovat mezi sebou: „Jak dostat tatínka do polepšovny!! Anoo!!“ Potom celá naše banda přecházela po Vesci, téměř od chalupy k chalupě a Martin pokládal další otázky. Vedl celou naši skupinku, jen ten průvodcovský deštník mu chyběl. Po přejití celého Vesce jsme šli mezi poly a následně úžasně zabahněnou lesní stezkou do údolí Plakánku. Zde se projevil nedostatek vhodné turistické obuvi (Croks) u několika členů výpravy, hlavně dámského osazenstva. O pády na zadek v kluzkém blátě nebyla nouze. Někteří z nás, jsme vzali své manželky a děti na záda a přes klouzavé úseky je přenášeli. Cestou jsme hráli různé slovní hry, které bavily nejen děti. Při hře, „jaké je tvé zaměstnání“ nás vykolejila odpověď: „přeci nájemný vrah, to je jasné“, kterou děti braly s humorem a dospělí nechápavými pohledy. S podobnými hrami většinou vedenými strejdou Jirkou jsme došli až k Máchalovu mlýnu a pak na hrad Kost. Odtud pochodu zdatní řidiči vyrazili do Vesce pro svá vozidla a naložili pasažéry. Hromadný odjezd byl směrem do Dětenic. Zde byl rezervovaný stůl. Jak se vloni některé děti nebály, tentokrát byly ze tmy a strašidelných dekorací pořádně vystrašené. Naše dcerka Kristýnka se na nás přisála jako klíště a odtrhlo jí až výborné jídlo. Po Dětenickém rautu jsme nebyli schopni do sebe ještě nasoukat večeři. Večer nás čekal u koupaliště krásný ohňostroj.
Další den byl ve znamení již předem avizované soutěže od Romana Mikule, který před příjezdem rozeslal skrze Martina email se souborem věcí, nutných pro splnění úkolu (gumu, provázek a nůž). Nechci se chlubit, ale byl jsem první, kdo dle nabídky udělat píšťalku nebo prak, vyrobil první funkční píšťaličku. Zašátral jsme v paměti z dětských let, našel odpovídající klacík a otloukal, otloukal a vyřezával... až se to povedlo. Rád jsem i ostatním tatínkům připomněl dětská léta a říkanku „otloukej se píšťaličko“. Trošičku křivý prak byl pak až druhým, téměř dokonalým výrobkem. Před večeří se konalo vyhodnocení celé dětské olympiády s předáváním cen, diplomů a medailí. Za organizaci soutěží a velký přínos k jejich hladkému průběhu dostal putovní pohár Roman Mikule. Bude ho do příštího roku opatrovat a leštit aby ho mohl předat někomu dalšímu v příštím roce. Při vyhodnocení byl za nejlepšího brankáře označen strejda Němec, který nejen výborně chytal, ale ještě lépe bavil děti a dospělé. Děti byly smutné, když od svého trenéra (manželky) dostal červenou a šel si povinně odpočinout.
Na večer byla připravena oblíbená stezka odvahy. Všichni se těšily, jen malé děti začaly být nesvé, když jim bylo řečeno, že se půjde po tmě bez baterek. Nakonec však perfektně zvládly nástrahy bludiček, Hýkala a jiných strašidel se zakončením u malého Trola, který je pochválil za odvahu a rozdal dobroty.
Poslední den před odjezdem ještě Martin vyhodnotil soutěž dětských družstev. Po důkladném spočítání bodů červeného i zeleného družstva tu byla remíza. Obě družstva měla stejně bodů. Tímto byl dán úkol do příštího roku, aby se děti celý rok připravovaly, aby vyhrálo právě jejich družstvo. Moc se těšíme na příští ročník, na který nás pojede o jednoho člena víc(Zoubkovic).
S výkřikem AHOJ ZA ROK Ondra, Mirka a Kristýnka Zoubkovi
